HydroGP: Robert Hencz, mistr světa 2020 UIM Formule 500, je po těžké havárii zpět v boji o titul

Klub vodních sportů Jedovnice jako pořadatel odstartuje letošní sezonu mistrovství světa motorových člunů – HydroGP 2022. Jedovnický rybník Olšovec bude první zastávkou pro jezdce formulí na vodě a tento závod bude pravděpodobně emočně zajímavý pro Roberta Hencze, kterého v roce 2020 z tohoto rybníku odvážel záchranářský vrtulník, byl mistrem světa, akorát o tom nevěděl.

„Roby“ Hencz se po roční rekonvalescenci vrací zpět do závodního kokpitu katamaránu třídy F500 a myslí na další titul.

Vyplynulo to z rozhovoru, který „Roby“ exkluzivně poskytl redakci iMotorZOOM.cz, za což mu děkuji. Fanoušci vodního motorismu se tak mohou dozvědět něco málo ze zákulisí „Robyho“.

Rozhovor s „Roby“ Henczem – pojďme na pár otázek…

Redakce (Red.): Roberte, prošel jsem historické tabulky a tebe jsem v šampionátu formulí na vodě F500 (Formula 500) poprvé zaznamenal v roce 2009, kdy jsi skončil čtvrtý. Tenkrát bral titul krajan Marián Jung, druhý byl Tiziano Trombetta a třetí Attila Havas. Pokud to byla tvá první sezona v F500, jak na to vzpomínáš? Jak by jsi s dnešními zkušenostmi zhodnotil svůj debut v královské třídě?

Robert Hencz (RH): Ano, sezona 2009 byla pro mě debutem ve třídě F500 a závodnické začátky byly krásné. Můj první závod v životě byl v Jedovnicích, kde se konalo mistrovství Evropy třídy O-700. Já ale startoval jen s motorem 500 ccm mezi silnějšími „sedmistovkami“ a přesto jsem skončil druhý, takže na úvod kariéry vicemistr Evropy, byl to neskutečně krásný zážitek mojí kariéry!

 

Red.: Pravděpodobně jsi nezačínal hned jako jezdec třídy F500. Kdy jsi poprvé startoval a v jaké třídě?

RH: Já jsem začínal se závody motorových člunů v roce 1995 v kategorii OSY-400, následně jsem ještě závodil ve třídě F-125 a od roku 2009 jsem již jezdil třídu F-500 a O-700.

 

Red.: Roberte, pět sezon ti trvalo, než jsi v roce 2013 vybojoval svůj první titul třídy F500. Byl to rok, kdy se šampionát skládal naposled ze šesti podniků, všech šest kol jsi dokázal bodovat a Attilu Havase jsi porazil o 2 body, třetí krajan Jung ztratil jen 8 bodů. To byl evidentně poctivě „vyjetý“ titul, jak na tu sezonu vzpomínáš?

RH: Rok 2013 byl pro zázračný. Získal jsem titul mistra světa prestižní třídy UIM F500, přičemž se vše rozhodlo v poslední jízdě šestého podniku v Berlíně, kterou jsem vyhrál, porazil Attilu Havase, třetí v jízdě byl Holger Kluge. Márian Jung poslední rozjížďku nekončil a zůstal stát na trati. Ano, stal jsem se v Berlíně světovým šampionem F500, na můj první titul mistra světa vzpomínám dodnes!

 

Red.: V následujících sezonách 2014–2019 jsi v mistrovství světa a mistrovství Evropy dojel nejlépe bronzový. Potom přišel covidový rok 2020, kdy byly tři podniky zrušeny a sezonu zachraňoval podnik v Jedovnicích. Mistrovství světa se konalo jako jednorázový závod, kdy se započítávaly tři lepší jízdy ze čtyř. Získal jsi svůj druhý titul mistra světa, na který jistě do konce života nezapomeneš. Čtvrtá jízda byla zrušena poté, co jsi měl nehodu, již nebyla odjeta a ty jako nový mistr světa 2020 třídy UIM F500 jsi jako pacient odletěl vrtulníkem do nemocnice v Brně. Roberte, co ti při havárii prvně prolítlo hlavou? Jaké myšlenky následovaly potom, co jsi skončil v nemocnici a doktoři ti zdělili rozsah zranění?

RH: Moment havárie si pamutji, přišel velký úder, ale nevěděl jsem od koho, potom už jen lítaly „třísky“ a já se točil hlavou nahoru a dolů. Následovaly obrovské bolesti, nevěděl jsem o co přesně jde, ale tušil jsem, že půjde o velký problém. Po záchranné akci si už pamatuji méně věcí, nějaké momenty v záchranářském člunu, v sanitce a potom jsem byl ve vrtulníku.

 

Následně jsem nevěděl nic o tom, co se děje v Jedovnicích, zda byla jízda znovu restartována nebo ne. To, že jsem mistrem světa F500 jsem se dozvěděl až pozdě večer, když za mnou do nemocnice přišli kolegové z týmu. Rozplakal jsem se radostí, ale byl jsem s velkými bolestmi připoutaný na lůžko.

 

Následně po pár minutách přišla zlá zpráva, že rozsah mého zranění je veliký a velmi vážný, neboť mám naštípnutou páteř na svou místech. To jsem se rozplakal podruhé. Další myšlenky, které letěly hlavou jdou těžko popsat. Ve fakultní nemocnici mě naštěstí operovali specialisté, kteří odvedli profesionální práci. Následovaly dlouhé měsíce doma, bolesti při zotavování. Dodnes mám v páteři titanové zpevnění a šrouby. Je to tam i dnes pořád cítit, ale s tím už musím dále žít.

 

Red.: Sezonu 2021 jsi vynechal a věnoval vlastně doléčení a rekonvalescenci svého úrazu při zisku druhého titulu, ale doma jsi „neseděl“. Při mistrovství Evropy v polské Chodzież jsem tě potkal, jak jsi koučoval jezdkyni Ievu Millere a pomáhal jsi na startovním molu svým jezdeckým kolegům. Pro tebe asi nová zkušenost, Ieva jela s tvou lodí, že? Co ti osobně přinesla tato „manažerská“ zkušenost, dá se to osobně využít potom nějak na závodní trati?

RH: Ano, prodal jsem katamarán Ievě Millere, kterou jsem i celou sezonu koučoval, učil a pomáhal ji. Ale stejně ve všem pomáhal a koučoval i Davida Loukotku, já obou předal všechny moje nejlepší zkušenosti.

 

Red.: Vloni (2021) jsi se vrátil v Jedovnicích na „místo činu“, myslím tím to, že jsi se pouze v tréninku po roce svezl v katamaránu F500 na rybníku Olšovec, ze kterého tě před rokem odvezl vrtulník. Taky si převzal pohár mistra světa 2020 opět přímo v Jedovnicích. Jakou to pro tebe mělo symboliku? Jak na to vzpomínáš?

RH: Byl jsem velmi rád, že mi organizátoři podniku v Jedovnicích umožnili odjet tréninkové jízdy, ale hlavně jsem mohl absolvovat čestné kolečko mistra světa 2020! Byl to senzační zážitek a pocity… NÁDHERNÉ!

 

V tréninku jsem jel první kolo po havárii a na stejném místě, kde k tomu došlo. Na místě kde se to stalo, když jsem zatočil kolem boje, přišlo k takovému vnitřnímu sevření, ale potom již bylo vše OK.

A po četném kolečku mistra světa jsme o polední přestávce už oslavovali, doháněli to, co se nestalo rok před tím, neboť mě odvezla helikoptéra.

 

Red.: Roberte, po roční pauze se letos vracíš zpět do závodního kolotoče šampionátu formulí na vodě královské třídy UIM F500. Jsi již opravdu zcela zdráv? Jistě se nebudeš chtít jen vozit, ale bojovat o příčky nejvyšší, nebude tě „staré“ zranění hendikepovat?

RH: Ano, vracím se zpět a budu bojovat o titul! Mé zdraví je již celkem dobré, ale mám ještě i bolesti. Ale jak to bude na závodech přes celý víkend…? Zda to bude pro mě nějaký hendikep neumím nyní říct, ale jedno je jisté – jdu bojovat o nový titul!

 

Red.: Sezonu 2020 jsi v Jedovnicích zakončil „prapodivně“, tzn. titul a úraz. Letošní sezonu 2022 budeš v Jedovnicích po zotavení zahajovat, tedy pokud koronavir nepřipraví nějaké překvapení a změny v kalendáři. Nejsi pověrčivý? S jakými plány a ambicemi půjdeš do závodního restartu?

RH: Do závodnického restartu půjdu s nejvyššími ambicemi bojovat o nejvyšší příčky. Ale jak to budu prožívat pocitově a jak to zapůsobí na mou psychiku závodníka…, to se mě musíš zeptat až po závodech.

---

Připravil: Milan Spurný, foto: Milan Spurný a archiv jezdce