Nina Rindtová a sir Jackie Stewart vzpomínali v Salzburgu na Jochena

Panu Dietrichovi Mateschitzovi, momentálně asi nejbohatšímu Rakušanovi, se dá možná vytknout, že nahromadil víc peněz, než by jeho rodina mohla za 100 životů spotřebovat, jedno se mu ale musí přičíst k dobru – své miliony investuje z velké části do sportu, včetně motorsportu. Bez Mateschitzových milionů by Mercedes neměl ve formuli 1 již léta soupeře, Rakušané by neměli vlastní velkou cenu a jezdci formátu Vettela nebo Webbera by si museli přivydělávat někde v DTM…

Není proto překvapením, že to byl opět právě „limonádový Joe Red Bullu“, jehož iniciativa a peníze se postaraly o senzačně obsazené večerní “vzpomínání na Jochena Rindta, 50 let po pilotově smrti”. Akce se díky koronavirové pandemii konala s ročním zpožděním a samozřejmě vše probíhalo v Mateschitzově honosné restauraci – muzeu „Hangar 7“ v Salzburgu. Přenášel ji také Mateschitzův televizní kanál ServusTV. Na Jochena Rindta vzpomínaly dvě osobnosti, které jsou v tomto ohledu skutečně ty nejpovolanější – Rindtova vdova Nina a jeho velký přítel a soupeř, trojnásobný mistr světa sir Jackie Stewart. Čím měl k tématu přispět jako náhrada za Dr. Marka narychlo přivolaný Hans-Joachim Stuck je mi záhadou.

Pro Rindtovou se Stewartem se jistě jednalo o velmi zábavný a snad příjemně probíhající večer, neboť se soukromým tryskáčem přistáli po kraťoučkém letu z Ženevy několik metrů od Hangaru 7, chvilku se podepisovali asi 20 fanouškům, načež se šli jistě výborně navečeřet a poté si povídali a vzpomínali necelou hodinku před televizními kamerami.

Ne, nedozvěděli jsme se zde žádná nová fakta o Rindtovi. Pamětníci se jen oháněli známými stereotypy rázu. “Jochen byl vždy fér. V Silverstone jsme se jednou 30krát vzájemě předjeli, přitom jsme si mohli naprosto důvěřovat. Byli jsme tehdy jedna velká rodina, ne jako dnes,” Stewart, nebo “Byla jsem mladá a teprve když se zabil Clark, tak jsem začala mít obavy, že by nás to také mohlo potkat. Chapman hrál při Jochenově smrti také jistou roli – takové to tehdy prostě bylo,” Rindtová.

Potkat se a prohodit pár slov s těmito velkými osobnostmi bylo pro autora něco velmi zvláštního a nezapomenutelného. Nina příliš necestuje („Nenechám se očkovat!“) a kdo ví, jestli se veřejně ještě často objeví…

Ono toužebně očekávané letadlo ze Ženevy přistálo v Salzburgu něco po páté hodině odpoledne – no a krátce před devátou se již zase vznášelo s Jackiem a Ninou zpět směrem do Švýcarska.

Díky za ty tři hodinky pane Mateschitz!